"Rád bych ještě někdy pískal v Chrudimi"


Jako druhý přikývl na pozvání k rozhovoru bývalý hráč Jokeritu,
dlouholetý rozhodčí a předseda komise rozhodčích -regionu Východ  Patrik Ticháček.S Patrikem jsme oblékali stejný dres polovinu sezóny a jsme v průběhu sezóny skoro v každotýdenním kontaktu proto v rozhovoru opouštíme od klasického vykání:-)







Jak dlouho pískáš a co tě k tomu vedlo?

Pískám asi osm až devět sezon, přesně si to již nepamatuji a co mě k
tomu vedlo? Zejména fakt, že hokejbal jako sport mám rád a jelikož jsem
celkem brzo skončil s hraním, kdy jsem na to neměl bohužel moc času,
začal jsem s pískáním, protože jsem u tohoto sportu chtěl nějakým
způsobem zůstat. Zkusil jsem i trénovat žáky na Alfě, ale to pro mne
nebylo to pravé ořechové, přestože jsem kolem sebe měl dobré zázemí i
kolegy, ale opět jsem doplatil na nedostatek času. Pískání je jen o
víkendech, což mi plně vyhovuje.


Jako rozhodčí máš možnost porovnávat regiony mezi sebou,v čem vidíš největší rozdíly?

Řekl bych, že náš region je na tom hodně dobře, stačí se podívat na
dorostence Chrudimi nebo na chlapy z Ježků, kteří ve srovnání s tými
ostatních regionů nad těmito vyčnívají. Naše soutěže jsou velmi
kvalitní, počínaje žákovskými soutěžemi a soutěžemi mužů končíce. Z mého
pohledu jsou zde hráči poměrně disciplinovaní. Samozřejmě je to sport,
takže občas některému z hráčů ujedou nervy, což jsem ale rád, že
rozhodčí dokáží trestat a hráči jsou si toho nakonec dobře vědomi.
Zázemí je samozřejmě složitou otázkou, pamatuji ve svých i hráčských
začátcích hřiště s hranatými rohy, děravými mantineli a převlékání buď v
autech nebo na tribunách. To je ale téměř minulost, udělal se obrovský
krok vpřed. Rád bych ještě někdy pískal v Chrudimi, kde jsem jako hráč
strávil několik krásných sezon a jak mužům tak i dorostencům bych domácí
hřiště v Chrudimi velmi přál.


Jaké máš zkušenosti s klubem HBC Jokerit Chrudim?
 
Celkem dobré a to ať už s týmem mužů tak i dorostenců. Většinu hráčů
znám delší dobu, což je pro pískání velkým plusem. Vím, kdo fauluje, kdo
rád nahrává pády, jinak řečeno simuluje a kdo rád oplácí. Oba tými mi na
pískání vyhovují, což je myslím dáno i právě skutečností, že dorostence
pískám již od jejich žákovských začátků a v týmu mužů hraje stále
několik mých bývalých spoluhráčů, které dobře znám.


Jsi od ledna v nové funkci předsedy komise rozhodčích ,jakou mas vizi a koncepci?
 
Když jsem přebíral v lednu komisi rozhodčích, měl jsem ze svého okolí a
to ať už od týmů, hráčů i samotných rozhodčích spoustu podnětů k
zamyšlení. Některé byly věcné, jiné spíše k pousmání. V současné komisi
rozhodčích jsme všichni tři aktivní rozhodčí, což je na jednu stranu
dobře, na druhou bych si přál i účast nezaujaté, avšak problematiky
znalé, osobnosti (jinak řečeno nerozhodčího). Již od počátku
delegování rozhodčích na jednotlivá utkání se snažím o ustálení
rozhodcovských dvojic, což je podle mne krom znalosti pravidel základ.
Druhým krokem je obsazování zápasů podle jejich náročnosti v závislosti
na zkušenostech a délce praxe jednotlivých rozhodčích. Třetím krokem je
snaha minimalizovat týmům náklady na cestovné, tedy delegování
rozhodčích nejlépe z blízkého okolí, což ale ne vždy jde a navíc toto
neplatí u složitějších zápasů zejména druhé národky mužů. A v neposlední
řadě bych rád, aby rozhodčí pískali proto, že je to baví, nikoliv z
donucení (povinnost z propozic soutěží). To je ke koncepci, z čehož
vychází i moje vize, tedy aby se podařilo rozhodčím odpískat co nejvíce
zápasů bez problémů a bez stížností klubů a abychom si na konci každé
sezony mohli v komisi rozhodčích říci, že to byla sezona povedená.


Jaká soutěž je pro tebe vzhledem k atraktivnosti nejzajímavějši k pískání?

 Na to je jednoduchá odpověď, čím vyšší soutěž, tím lepší pískání. Nejraději
pískám první národní ligu a extraligy dorostů, ale i v našem regionu se
najdou krásné zápasy na pískání, které snesou srovnání s našemi
nejvyššími soutěžemi. Pokud mohu být konkrétní, nádherný zápas byl
zhruba před třemi týdny v Letohradě, finále extraligy mladšího dorostu,
protože oba týmy chtěly hrát, navíc hrály velmi disciplinovaně a rovněž
diváci byli perfektní. Stejně tomu bylo v posledním zápase finále druhé
národky mužů v Poličce, kde se hrálo před napěchovanou místní arénou.


Jakou cestu podle tebe hokejbal urazil od doby,kdy se hokejbalu věnuješ aktivně?A kam myslíš,že bude směřovat?

Urazil dlouhou, vývojově složitou cestu. Od tenisáku a hry bez přileb,
chráničů a téměř bez výdajů ke sportu, který je v dnešní době hodně o
penězích (zejména náročnosti na výstroj hráčů, náklady na chod týmů
apod.). Samozřejmě je to vývoj přirozený, ostatně jako u dalších
podobných sportů. Jsem rád za to, že se můžu na sportovních televizních
kanálech dívat na přímé přenosy z hokejbalu, že se daří i další mediální
prezentace tohoto sportu, což do hokejbalu přináší i peníze v podobě
sponzorů, ale jsem rád i za to, že si oblastní soutěže zachovávají ještě
pořád ducha "jdeme si zahrát pro radost, nebo pro žízeň". Ostatně tak
ten sport začínal.


Co myslíš,že by mohly týmy zlepšit směrem k rozhodčím a obráceně?

Vzájemný respekt. Týmy nás potřebují, jsme takové nutné zlo na hřišti,
ale zastávám názor, že nejlepší zápas je ten, kde rozhodčí není vidět a
to ne proto, že by nic nepískl a hráči se na hřišti řezali. Rozhodčí by
se neměli vůči týmům chovat arogantně, měli by si získat přirozenou
autoritu a respekt a vše by se mělo vést v rámci fair play.


 Co říct klukům co se rozhodují zda zkusit pískat?

Ať se toho nebojí. U nováčků, kteří s pískáním nemají žádné zkušenosti,
se snažím dělat nasazování jednak se zkušenějším rozhodčím, jednak chci,
aby nováčci začínali na těch nejjednoduších zápasech, tedy mladších žáků
a postupně se vypískávali výš. Pískání není jen o penězích, je to i
zábava stejně jako hraní a pro končící hráče způsob, jak u hokejbalu
aktivně zůstat.